Práce z domova („telework“, „homeworking“ nebo „home office“) je fenoménem, který v dnešní době zahrnuje stále širší okruh pracovních pozic a přestává být omezen jen na rutinní práce nevyžadující přímou kontrolu nadřízených pracovníků zaměstnavatele zpravidla placené podle množství vykázané práce, jako je například balení obálek, ruční výroba drobných předmětů apod. Od původního označení tradičního „homeworking“ se v dnešní době stále více používá termín „teleworking“, kdy osoby pracující z domova jsou často zaměstnány na manažerských pozicích, na pozicích organizačního charakteru apod. Pro tyto pracovníky pak při využití moderních telekomunikačních technologií, není velkým rozdílem, zda pracují v domácím prostředí, nebo na pracovišti mezi ostatními zaměstnanci.
Práce z domova je v českém právním řádu zakotvena v ustanovení § 317 zákoníku práce a má, na rozdíl od evropských předpisů, trošku jiný rozměr. Evropská rámcová dohoda o práci na dálku (2002) definuje práci na dálku („telework“) jako formu organizace práce a/nebo výkonu práce využívající informačních technologií v kontextu pracovní smlouvy/pracovního poměru, kdy práce, která by mohla být vykonávána v prostorách zaměstnavatele, je běžně vykonávána mimo tyto prostory. Přitom je zakotvena základní zásada, že pracovník pracující na dálku požívá stejných práv garantovaných příslušnou legislativou a kolektivními smlouvami jako srovnatelný pracovník pracující v prostorách zaměstnavatele, současně však bere v úvahu zvláštnosti práce na dálku (MPSV ČR). Na druhou stranu český zákoník práce zakotvil práci na dálku jednoduše tak, že zákoník práce se použije i na pracovněprávní vztahy zaměstnance, který nepracuje na pracovišti zaměstnavatele, ale podle dohodnutých podmínek pro něj vykonává sjednanou práci v pracovní době, kterou si sám rozvrhuje.
Důvody pro zavedení práce z domova mohou být různé. Jednak zaměstnanci umožňuje organizaci pracovní doby podle potřeb a možností svých nebo své rodiny, na druhou stranu umožňuje zaměstnavateli snížit náklady. Důležitým aspektem, bez kterého však práce na dálku nemůže efektivně existovat, a který do zákonné úpravy lze explicitně jen stěží zakomponovat, je vzájemná důvěra a porozumění mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Práci z domova (zákoník práce formálně tento pojem nezná) nemůže zaměstnavatel zaměstnanci nařídit, na druhou stranu také není povinen žádosti zaměstnance o možnost pracovat na dálku vyhovět. V každém případě se však jedná o závislou práci se všemi svými znaky dle zákoníku práce a uplatní se jak v podnikatelské sféře, tak ve sféře nepodnikatelské. Může jít o práci na základě pracovní smlouvy, ale i o práci na základě některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.
Pro pracovněprávní vztah na dálku se uplatní zákoník práce s následujícími výjimkami:
- Nevztahuje se na něj právní úprava rozvržení pracovní doby, prostojů ani přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy.
- Při jiných důležitých osobních překážkách v práci a při přiznání náhrady mzdy se používá odlišných postupů.
- Zaměstnanci nepřísluší mzda, plat nebo náhradní volno za práci přesčas nebo náhradní volno, náhrada mzdy anebo příplatek za práci ve svátek.
Mezi základní znaky charakterizující práci na dálku patří tyto:
- Zaměstnanec si sám rozvrhuje počátek i konec pracovní doby, jakož i přestávky podle svých vlastních možností a potřeb. Zaměstnavatel však může zaměstnanci uložit, kdy tento nemá svou práci vykonávat (např. v noci). Zaměstnavatel rovněž může stanovit zaměstnanci konkrétní úkol nebo dát instrukci, která naruší „volné“ rozvrhování pracovní doby zaměstnancem tak, že zaměstnanec bude povinen vykonat například uloženou pracovní cestu v konkrétní čas přednostně před běžnými pracovními úkoly.
- Prostoj nebo přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy jsou překážky v práci na straně zaměstnavatele, které se však u zaměstnance pracujícího na dálku neuplatní a jeho práci tak neovlivní. Zaměstnanci však nepřísluší náhrada mzdy ani za jiné překážky v práci na jeho straně jako je návštěva lékaře, narození dítěte apod., a to z toho důvodu, že si může rozvrhovat pracovní dobu podle svých potřeb. U ostatních překážek (např. mateřská dovolená, rodičovská dovolená, svatba apod.) se však použije bez dalšího úprava zákoníku práce.
- I práce z domova je prací závislou, proto zaměstnavatel hradí náklady, které zaměstnanci s takovým výkonem práce vzniknou (software, hardware, nářadí, energie, poplatky za telefon, internet apod.).
- Povinnost seznámit zaměstnance s pravidly bezpečnosti a ochrany zdraví při práci platí pro zaměstnavatele bez ohledu na to, zda zaměstnanec pracuje ve svých vlastních prostorách nebo na pracovišti zaměstnavatele, obdobně to také platí pro pracovní úraz.
Pro shrnutí jsou níže uvedeny podmínky pro výkon práce z domova, které obsahově mohou být zahrnuty v pracovní smlouvě (nebo dohodě) nebo mohou být sjednány v samostatné dohodě. Musí být však vždy určeno:
- místo výkonu práce,
- dny a časový rámec, ve kterých bude práce vykonávána a také určení, kdy práci vykonávat nelze a způsob, jakým bude pracovní doba evidována,
- závazek zaměstnance k čerpání bezpečnostních přestávek, pokud je to nutné,
- způsob odměňování za práci,
- ujednání ohledně pracovních prostředků, event. Náhrada za použití pracovních prostředků ve vlastnictví zaměstnance,
- náhrada nákladů za energie, poplatky apod.
- čas a způsob předávání výsledků práce a kontrola odvedené práce.
Práce z domova se ve většině evropských zemí stává významnou alternativou ke „klasickému“ způsobu výkonu práce na pracovišti zaměstnavatele. Jako pozitivní vidí tuto možnost nejen vlády, odborové organizace, ale především také zaměstnavatelé. Zaměstnavatel těží z nepřítomnosti zaměstnance na pracovišti zejména díky snížení režijních nákladů (nájem kanceláře, vybavení, poplatků za energie apod.) a benefitem bývají rovněž větší možnosti (flexibilita) využití zaměstnanců. V praxi je přitom běžné, že na základě vzájemné dohody často dochází ke kombinaci výkonu práce na pracovišti i na dálku z domova. Lze proto důvodně očekávat, že využití teleworkingu v různých formách bude stále rozšířenější způsob výkonu práce.
Vystudoval Právnickou fakultu University Karlovy v Praze (1997–2002), kde rovněž později obhájil rigorózní práci na téma Ochranná známka Společenství a byl mu udělen titul JUDr. (2006). Následně pokračoval v postgraduálních studiích na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze (2005–2012) v oboru Obchodní a mezinárodní hospodářské právo, kde obhájil doktorskou disertační práci na téma Nezapsaná označení zboží a služeb užívaná v obchodě a získal titul Ph.D. (2012). V minulosti pracoval v Advokátní kanceláři Nipl, Žák, Slavíček, Jaroš & spol. jako advokátní koncipient (2002–2005) a následně jako advokát (2005–2011). Od srpna 2011 je řídícím partnerem advokátní kanceláře Vozáb & Co. Právní služby poskytuje v českém a anglickém jazyce a věnuje se zejména obchodnímu právu, právu duševního vlastnictví, zdravotnictví a nemovitostí a vymáhání souvisejících nároků ve sporných řízeních.
Vyštudoval Právnickú fakultu Masarykovej univerzity v Brne (2008–2013), kde v priebehu štúdia absolvoval niekoľko stáží (august 2009 – august 2012). Po ukončení štúdia pracoval ako advokátsky koncipient spolupracujúci s advokátskou kanceláriou JUDr. Miroslava Tyrnera (2013–2017) a s advokátskou kanceláriou Vozáb & Co.(2016–2017), kde od augusta 2017 pôsobí ako trvalo spolupracujúci advokát. Právne služby poskytuje v slovenskom, českom a anglickom jazyku. Venuje sa najmä obchodnému právu, občianskemu právu, oblasti e-commerce a vymáhaniu súvisiacich nárokov.
Vystudovala Obchodní akademii (1990–1994) a po ukončení studií pracovala pro takové společnosti jako 3M ČESKO (1999–2001), PHILIPS Česká republika (2001–2004), iGATE (2012–2018) a JOKA AUDIT (2018–2022). V roce 2022 nastoupila do advokátní kanceláře Vozáb & Co. na pozici asistentky. Markéta hovoří česky a anglicky a má na starosti kompletní administrativní zázemí kanceláře.
Vystudovala Provozně-ekonomickou fakultu Mendelovy univerzity v Brně (2007–2011), přičemž v rámci studií získala pracovní zkušenosti výkonem pomocných účetních a administrativních prací pro Novoměstské sociální služby – Nové Město na Moravě. Po ukončení studií nastoupila do advokátní kanceláře Vozáb & Co. na pozici asistentky. Lenka hovoří česky a anglicky a má na starosti kompletní administrativní zázemí kanceláře.
Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze (1995–2000) a Právnickou fakultu University Karlovy v Praze (2005–2010), kde rovněž později obhájil rigorózní práci na téma Územní plánování obcí a jeho vliv na životní prostředí a byl mu udělen titul JUDr. (2015). Dále získal členství v celosvětové organizaci Association of Chartered Certified Accountants (ACCA) udělující titul FCCA a složil zkoušky v oblasti řízení podniku a finančního výkaznictví pro mezinárodní účetní standardy (2000–2004). V minulosti pracoval v oddělení auditu pro Arthur Andersen (2000–2004), Ernst & Young (2002–2004) a jako finanční ředitel společnosti Canon (2004–2005). Od roku 2005 pracuje jako daňový poradce a advokát a trvale spolupracuje s advokátní kanceláří Vozáb & Co. Daňové poradenství a právní služby poskytuje v českém a anglickém jazyce a kromě oblasti daní a účetnictví se věnuje zejména obchodnímu právu, právu nemovitostí, stavebnímu právu a zastupování v řízení podle stavebního zákona.
Vystudovala Právnickou fakultu Masarykovy University v Brně (2010–2015), kde v průběhu studia absolvovala praxi v několika advokátních kancelářích a také u Okresního soudu ve Vsetíně (2014). Po ukončení studií nastoupila do advokátní kanceláře Vozáb & Co., kde v minulosti pracovala jako advokátní koncipientka (2015–2019) a kde od července 2019 působí jako trvale spolupracující advokátka. Právní služby poskytuje v českém a anglickém jazyce a věnuje se zejména obchodnímu právu, právu nemovitostí a vymáhání souvisejících nároků.
Vystudoval Právnickou fakultu University Karlovy v Praze (2007–2013), kde v průběhu studia absolvoval praxi u Exekutorského úřadu pro Prahu 3 (březen 2010 – srpen 2011). Po ukončení studií nastoupil do advokátní kanceláře Vozáb & Co., kde v minulosti pracoval jako advokátní koncipient (2013–2016) a kde od října 2016 působí jako trvale spolupracující advokát. Právní služby poskytuje v českém a anglickém jazyce a věnuje se zejména obchodnímu právu, právu nemovitostí a vymáhání souvisejících nároků.
Vystudovala Právnickou fakultu University Karlovy v Praze (2003–2008), kde absolvovala studijní stáž na civilněprávním a trestněprávním úseku Obvodního Soudu pro Prahu 5 (září 2006 – květen 2007). Ve studiích pokračovala ve Velké Británii, kde vystudovala obor International and European Law na University of Aberdeen (2010–2011) a byl jí udělen titul LL.M. Po ukončení studií nastoupila do advokátní kanceláře Vozáb & Co., kde v minulosti pracovala jako advokátní koncipientka (2011–2015) a kde od října 2015 působí jako trvale spolupracující advokátka. V rámci postgraduálního studia na Právnické fakultě University Karlovy v Praze obhájila rigorózní práci v oblasti mezinárodního práva soukromého a byl jí udělen titul JUDr. (2014). Právní služby poskytuje v českém, anglickém, slovenském a polském jazyce a věnuje se zejména obchodnímu právu, pracovnímu právu a dále oblasti nemovitostí.
Vystudovala Právnickou fakultu University Karlovy v Praze (2005–2011), kde absolvovala studijní stáž na právnické fakultě Universidad de Zaragoza, Španělsko (2009–2010) a studijní stáž na občanskoprávním úseku Obvodního soudu pro Prahu 9 (březen – květen 2009). Po ukončení studií nastoupila do advokátní kanceláře Vozáb & Co., kde v minulosti pracovala jako advokátní koncipient (2011–2015) a kde od března 2015 působí jako trvale spolupracující advokátka. V rámci postgraduálního studia na Právnické fakultě University Karlovy v Praze obhájila rigorózní práci na téma předběžná opatření soudu a byl jí udělen titul JUDr. (2016). Právní služby poskytuje v českém, anglickém a španělském jazyce a věnuje se zejména obchodnímu a pracovnímu právu a dále oblasti duševního vlastnictví a vymáhání souvisejících nároků.