Sjednocení obecných ustanovení i smluvních typů
Jednou z nejvýraznějších změn v oblasti smluvního práva je odstranění dvojkolejnosti občanského a obchodního zákoníku. Nově jsou jak obecná ustanovení smluvního práva, tak jednotlivé smluvní typy sjednoceny pro veškeré soukromoprávní subjekty, aniž by se nadále rozlišovalo, jestli smluvní strany uzavírají smlouvu jakožto podnikatelé při své podnikatelské činnosti, jestli se jedná o smlouvu regulovanou výhradně obchodním právem nebo jestli jde o nepodnikatele.
To samozřejmě neznamená, že by u všech ustanovení platil stejný režim pro podnikatele i nepodnikatele, pouze že pravidla pro všechny subjekty jsou sjednocena v rámci jednoho kodexu. Nadále zůstává zachována ochrana slabší smluvní strany a zvláštní ochrana se poskytuje spotřebitelům, naopak v případě odborníků v určité oblasti se dokonce může uplatnit i přísnější úprava.
Zásada bezformálnosti
Nový občanský zákoník má snížit nároky na formu smluv, neboť stanoví, že každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, pokud určitou formu nevyžaduje přímo zákon. Například smlouvu o smlouvě budoucí nebo smlouvu o tiché společnosti tak bude možné nově uzavřít ústně, ovšem z hlediska pozdější prokazatelnosti obsahu smlouvy lze i nadále doporučit jejich uzavírání v písemné podobě.
K zajištění důkazu o obsahu smlouvy NOZ kromě toho zavádí i možnost potvrdit ústně uzavřenou smlouvu následně v písemné formě. Pokud k tomu dochází mezi podnikateli a potvrzující strana se v rámci textu potvrzení neúmyslně odchýlí od původní ústní dohody (resp. domnívá se, že text ústní dohody zachycuje věrně), platí toto odchylné znění potvrzení. Druhá strana má ještě možnost odchylky odmítnout, je proto třeba textu potvrzení věnovat velkou pozornost a na nežádoucí odchylky rychle reagovat. Pravidlo ohledně závaznosti odchylek by se neuplatnilo v případě, že by odchylky od ústní dohody měnily obsah smlouvy podstatným způsobem.
Například u smlouvy o převodu věcných práv k nemovitosti (kupní smlouva, darování) ovšem nadále povinnost písemné formy zůstává zachována, přičemž podpis všech účastníků smlouvy musí být na téže listině.
Jestliže strany dobrovolně uzavřou smlouvu v písemné podobě, aniž by písemnou formu ukládal zákon, je možné tuto smlouvu nově následně změnit i ústně, pokud to strany ve smlouvě nevyloučily. Výjimkou je dohoda o narovnání a novace, pokud byl původní závazek zřízen v písemné formě nebo pokud je původní závazek již promlčený.
V některých případech ovšem NOZ jde proti zásadě bezformálnosti. Týká se to například plné moci, pro kterou vyžaduje stejnou formu, jaká je požadována pro právní jednání. Pokud je tedy například pro určité jednání stanovena forma notářského zápisu, potom i plná moc k tomuto jednání musí mít formu notářského zápisu a nestačí pouze plná moc s ověřeným podpisem jako doposud.
Zásada dispozitivity a odchylky od ní
Jednou ze zásad nového občanského zákoníku je dispozitivita, tedy možnost odchýlit se smluvním ujednáním od zákona vždy, pokud se tak smluvní strany dohodnou a zákon to výslovně nezakazuje. Mezi zakázaná odchýlení NOZ výslovně zahrnuje ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek a právo týkající se postavení osob včetně práva na ochranu osobnosti.
Výjimku z možnosti libovolně se odchýlit představují spotřebitelské smlouvy. K ujednáním odchylným od ustanovení na ochranu spotřebitele se nepřihlíží a spotřebitel se ani nemůže vzdát zvláštních práv, která mu zákon poskytuje (např. vzdání se práva odstoupit od smlouvy při podstatném zvýšení ceny). Pokud jsou některá z nepřiměřených ustanovení do spotřebitelské smlouvy přesto zahrnuta, zásadu nepřihlížení k nim může spotřebitel zvrátit tím, že se tohoto nepřiměřeného ustanovení sám dovolá, tedy výslovně prohlásí, že trvá na tom, aby se dané nepřiměřené ustanovení v tomto případě použilo.
U úpravy práv a povinností zaměstnance a zaměstnavatele však NOZ aplikaci ustanovení o ochraně spotřebitele výslovně vylučuje.
Odchylku od zásady dispozivity dále představuje i možnost měnit ustanovení všeobecných obchodních podmínek během trvání smlouvy, která je uzavřena s odkazem na tyto všeobecné obchodní podmínky, bez souhlasu druhé smluvní strany. Tato úprava se týká obchodních podmínek, které jsou součástí smluv s dlouhodobým opakovaným plněním stejného druhu. Nově lze sjednat možnost pozdější jednostranné změny těchto obchodních podmínek, pokud se zároveň dojedná i způsob oznámení této změny druhé smluvní straně a druhá smluvní strana má možnost smlouvu z důvodu změny obchodních podmínek výpovědí ukončit dřív, než se na ni změněné všeobecné podmínky začnou aplikovat.
Volnost ohledně obsahu všeobecných obchodních podmínek naopak omezuje zákaz tzv. překvapivých klauzulí, podle kterého se nepřihlíží k ustanovení, které druhá smluvní strana nemohla ve všeobecných obchodních podmínkách rozumně očekávat, pokud je tato druhá strana nepřijala výslovně. Kromě obsahu neočekávatelného ustanovení obchodních podmínek se přihlíží i ke způsobu jeho vyjádření (typicky např. text drobným písmem).
Předsmluvní odpovědnost
NOZ výslovně upravuje chování smluvních stran před uzavřením smlouvy zavedením povinnosti jednat v právním styku poctivě a odpovědnost za porušení této povinnosti. Nikdo nemůže být sankcionován za to, že určitou smlouvu neuzavře, pokud ovšem iniciativa k jednání nevzešla z jeho strany, aniž by od počátku měl úmysl takovou smlouvu uzavřít. Motivem takového jednání může být například snaha získat v rámci předstíraného zájmu uzavřít smlouvu od druhé strany jinak nedostupné informace. Taková osoba potom odpovídá za případnou škodu.
Zavádí se rovněž povinnost chovat se při jednání o uzavření smlouvy předvídatelně. Strana, která uzavření smlouvy odmítne v okamžiku, kdy už se uzavření smlouvy jevilo vysoce pravděpodobné, aniž by pro odmítnutí měla spravedlivý důvod, jedná nepoctivě, a odpovídá tedy za škodu, kterou takovým jednáním způsobí.