Stanovení místa výkonu práce je obligatorní náležitostí pracovní smlouvy a jednou z podmínek její platnosti. Změna místa výkonu práce potom vyžaduje vždy souhlas zaměstnance, neboť k ní může dojít pouze změnou pracovní smlouvy, když místo výkonu práce vlastně vyjadřuje sjednaný územní rozsah závazku zaměstnance k výkonu práce dle pracovní smlouvy.
Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR může být místo výkonu práce určeno velice široce, pokud je zároveň vymezeno dostatečně určitě. Podle judikatury je tedy přípustné, aby jako místo výkonu práce bylo stanoveno kromě konkrétní adresy nebo obce například i území některého kraje, více krajů současně, nebo dokonce i území celé České republiky nebo více států. Důvodem je to, že hranice těchto území jsou stanoveny právními předpisy a polohopisným určením v terénu, a tedy splňují podmínku určitosti.
Při zachování podmínky určitosti, je tedy pro vymezení místa výkonu práce podstatné pouze to, kde může být práce fakticky vykonávána dle povahy pozice a konkrétních podmínek provozu zaměstnavatele, a jak je místo výkonu práce sjednáno v pracovní smlouvě. Podle toho potom platí, že v rámci místa výkonu práce jde o běžné plnění pracovních úkolů dle pracovní smlouvy, kdežto práce mimo tento územní rozsah bude vždy pracovní cestou. To je jak známo podstatné z toho hlediska, že vysílání zaměstnanců na pracovní cesty je vždy zákonem omezeno, neboť se tím vlastně zasahuje do sjednaného územního rozsahu závazku zaměstnance vykonávat práci dle pracovní smlouvy.
Pokud se tedy zaměstnanec pohybuje pouze v rámci sjednaného místa výkonu práce, nejde o pracovní cestu, tedy pro ukládání pracovních úkolů v rámci sjednaného místa výkonu práce není třeba souhlasu zaměstnance. Naopak platí, že pro plnění pracovních úkolů mimo místo výkonu práce se vždy vyžaduje souhlas zaměstnance, neboť to vyžaduje uskutečnit pracovní cestu.
Jak bylo již zmíněno, rozhodující vždy je, jak je místo výkonu práce sjednáno v pracovní smlouvě, přičemž v rámci uvedených limitů je zde smluvní volnost stran a lze proto doporučit se zaměstnancem dohodnout konkrétní rozsah místa výkonu práce tak, aby to vyhovovalo potřebám zaměstnavatele.
Jak je blíže vysvětleno v článku „Pravidelné pracoviště a cestovní náhrady“, není široce sjednané místo výkonu práce rozhodné z hlediska cestovních náhrad, nicméně jedná se o klíčový faktor rozhodný z toho hlediska, zda zaměstnavatel může nebo nemůže po zaměstnanci požadovat výkon práce na určitém území bez jeho předchozího souhlasu. Sjednání širšího územního rozsahu místa výkonu práce minimálně v rozsahu území celé České republiky může být přitom výhodné zejména v případě zaměstnanců, které je třeba po uzavření pracovní smlouvy přesouvat v rámci více regionů. Půjde zpravidla o obchodní zástupce, reprezentanty, konzultanty apod., kteří mají v kompetenci regiony ve svém celku pokrývající území celé České republiky nebo dokonce více států. Dále může jít např. o montéry provádějící montáže v různých regionech celé České republiky. Ovšem pokud má zaměstnavatel více poboček, tak může jít prakticky o jakékoliv pracovní pozice, které má zaměstnavatel ve více pobočkách a u kterých přichází v úvahu přesun zaměstnanců mezi pobočkami.
Na druhou stranu potom ale platí, že šířeji sjednané místo výkonu práce musí být respektováno v případě, kdy zaměstnavatel přemýšlí o redukci pracovních pozic z organizačních důvodů, neboť je vždy třeba uvážit, u kterých zaměstnanců jsou dány organizační důvody pro ukončení pracovního poměru s přihlédnutím ke sjednanému územnímu rozsahu místa výkonu práce. Pokud tedy např. v rámci určité pobočky nebo regionu má proběhnout redukce pracovních pozic z organizačních důvodů, ale v rámci jiné pobočky nebo regionu je potřeba obdobné pozice obsadit, tak potom by takové volné pozice měly být přednostně obsazeny stávajícími zaměstnanci z regionu či pobočky, kde dochází k redukci, pokud mají místo výkonu práce sjednáno tak široce, že zahrnuje obě dotčené pobočky nebo oba dotčené regiony.